Dítě jako inspirace

čtvrtek 9. říjen 2008 00:00

Chcete pořídit svým dcerám kvalitní antikoncepci? Pořiďte jim sourozence!

Miminko. Slovo, pod kterým si laik představí rozkošný uzlíček v nažehlených kraječkách. Matkám se však vybaví víc, než pouhý obrázek, a to intenzivní emoce. Je to únava, kdy se dítě budí třikrát do noci a chce pít; beznaděj, když se pokaká přímo po večerním koupání a asi i strach, když po prvních krůčcích přijdou i první pády a s těmi i první kapky krve. Říkám si, jak všechny tyhle silné negativní pocity můžou být přebity jedním jediným úsměvem malého raracha, kouzelným objetím malýma ručičkama nebo třeba jen nesouvislým žvatláním pár slabik. To asi v roli hlídající sestry nemůžu pochopit. Každopádně jsem díky tomu roli matky začala obdivovat víc kdy než dříve.

Je to pro mě jako science fiction. Dvaceti čtyř hodinová pohotovost -stejně nepředstavitelné. Potlačení vlastních zájmů na úkor toho drobečka – stejně nepochopitelné. Vstát, nakrmit, přebalit, spát, vstát, nakrmit, pochovat, přebalit, spát - stejně neuvěřitelné. Okamžik, kdy vám dojde, že se otáčíte jen kolem plínek a jídla se nebezpečně začíná podobat utopii. ALE ONA JE TO REALITA! Zaběhlou praxí je, že vniká minimálně trilogie – tříletá péče a pravidelně se otáčející kolotoč. Nevím, kde matky berou sílu a chuť a píšou pokračování – a vida bratříček je na světě.

Hodinové hlídání desetiměsíční sestry je pro mě obrovským přínosem. Zároveň si ale uvědomuju, že to nekonečné stavění kostiček mě baví proto, že to nedělám každý den. Uvnitř mě se zvedá vlna obdivu, která vyplave na povrch, když vidím, jak moji rodiče sedí naproti sobě ve vzdálenosti dvou metrů a to malé třeštidlo mezi nimi capká. Jen pomalu předkládá nejistě jednu nožku před druhou a pozorně sleduje zářící obličeje obou rodičů – podle toho, ke komu zrovna kráčí. V tom ucítím na obličeji slzu.  Přede mnou se právě odehrálo něco, co by se dalo nazvat rodinným štěstím. Něco, co do nás ze všech stran buší nejrůznější časopisy – obrázky idylické rodinky. K slzám vás to ale asi nikdy nepřiměje. Škoda jen, že tyto okamžiky jsou pouhými záblesky, že trvají tak krátce a vlivem každodenního stresu a starostí jsou pomíjeny snad ještě rychleji, než přicházejí.

Díky tomuto okamžiku mi došlo, co je nejtěžší v životě získat. Není to ni úspěch, který je pouhou iluzí lidstva, nebo kariéra, která často ničí náš charakter. Je to taková šťastná rodina, kterou když svíráte v náručí, svíráte víc než barevný výstřižek z časopisu.

Irena Lištiaková

Irena Lištiaková

Irena Lištiaková

Píšu o tom, co ovlivní moje myšlenky natolik, že mi večer nedá spát. Nutnost poctitu sdílení je tak silný, že mě před spaním nenechá spát, atak radši píšu. Všechna písmena, která k vám srze tuto obrazovku dorází, vám třeba vytvoří obraz známé každodenosti, situace, kterou důverně znáte. Přála bych si, aby ve vás alespoň některé mé texty vyvovaly překvapení : "Takhle jsem na tím nikdy nepřemýšlel!"

Jsem závislá na životě, a asi na to jednou umřu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora

Zajímavé články

Co právě čtu

  • Třetí přání, Fulghum Robert
  • Matky po e-mailu, Šiklová Jiřina

Co právě poslouchám

  • Mission Bell, Amos Lee