Sobectví – ubližuje víc okolí nebo tomu, kdo je jeho tvůrcem?

čtvrtek 9. říjen 2008 00:00

Každý člověk má řadu chyb a špatných vlastností, proti kterým se snaží bojovat-nebo taky ne. Má to však opravdu cenu? Nemají to ve finále jedinci, kteří nechali své přátele, aby si na jejich vrtochy zvyknout, jednodušší?

Existuje několik druhů sobců. Tím prvním a asi nejextrémnějším jsou ti z vás, kteří vědomě využívají všech kolem, aby dosáhli svých cílů a přání. JEN SVÝCH CÍLŮ A PŘÁNÍ. To, co po nich chtějí ostatní ani neslyší. Jakoby měli v uchu kouzelnou destičku, od které se i sebemenší prosba odrazí, atak se ani nedostane do egoistického podvědomí. Tito sobečci moc dobře o svém charakteru ví, ale vyhovuje jim natolik, že tu skutečnost zasouvají hodně hodně hluboko a nijak se kvůli ní netrápí. Nesnáší totiž výčitky svědomí!

Druhým typem jsou sobci-naivové, kteří si svůj nepěkný charakterní rys neuvědomují. „To jsem jako fakt chtěla tak moc?“ Ne, nechtěla, ale je to příliš často. Tihle lidé občas budí dojem vlastní neschopnosti (např. když vás žádají, abyste jim podali lžičku v okamžiku, kdy vás to stojí „víc námahy“ než je samotné. Paradoxně jsou tito sobci-naivové tolerováni daleko více, než ti, co ostře vystrkují lokty a jejichž vlastnost tak vyplouvá na povrch mnohem ostřeji. Že byste budili respekt..až strach?

Ani jeden z výše zmíněných typů své „hamty sklony“ moc neřeší. Jeden to bere jako přirozenou součást sebe samého, druhý o něm nemá ani ponětí. Nejvíc asi trpí Sobec III.

Egoista uvědomělý, dalo by se říct. Ten, ví moc dobře, že častěji něco chce po druhých chce, než udělá. Žije jako všichni sobci ve vlastním světě. Jeho úkoly, jeho povinnosti a jeho přání- toť životní priority pána tři. Pak až když schází čas – což se stává zřídkakdy – najde si chvilku i na okolí a vyplní nějakou tu dlouho slibovanou povinnost. Ptáte se, v čem se tenhle tvor liší od těch dvou předcházejících? Ten se totiž kvůli tomu „já a pak až já“ trápí. Snaží se to změnit. Dávat víc prostoru druhým a nestát vždy slepě za svými zájmy. Je to ale jako boj s větrnými mlýny. Uvědomí si to totiž až v okamžiku, kdy zase prosadí svou na úkor druhých. A pak ho to mrzí.

Sečteno a podtrženo: že by měly bezcharakterní typy opravdu jednodušší život?

Irena Lištiaková

Irena Lištiaková

Irena Lištiaková

Píšu o tom, co ovlivní moje myšlenky natolik, že mi večer nedá spát. Nutnost poctitu sdílení je tak silný, že mě před spaním nenechá spát, atak radši píšu. Všechna písmena, která k vám srze tuto obrazovku dorází, vám třeba vytvoří obraz známé každodenosti, situace, kterou důverně znáte. Přála bych si, aby ve vás alespoň některé mé texty vyvovaly překvapení : "Takhle jsem na tím nikdy nepřemýšlel!"

Jsem závislá na životě, a asi na to jednou umřu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora

Zajímavé články

Co právě čtu

  • Třetí přání, Fulghum Robert
  • Matky po e-mailu, Šiklová Jiřina

Co právě poslouchám

  • Mission Bell, Amos Lee