Proč nás nutí utíkat?

sobota 20. září 2008 00:00

Je fér, že člověk, který by mohl být špičkový lékař, nakonec skončí na oboru matika-fyzika, protože tam je menší nával? Proč s tím naše vláda nic nedělá?

Řekněte mi, na jakou českou výšku není nával? Na techniku. Jinak ať se hlásíte kamkoliv, počítáte s tím, že se nedostanete – pro menší pocit zklamání. Počínaje medicínou přes ekonomické školy až po žurnalistiku – všude je to stejné, šílené převisy, praxe podmínkou. Hlásí se devět set, otevře se třída o třiceti kouscích. Smutné. A kam se poděje nepřijatý zbytek?  Možnosti jsou dvě: vystudují něco, co je nebaví. Nebo? Přece do zahraničí!

Je to sice absurdní, ale je to vlastně jednodušší. Vezměme si takovou Anglii. Stačí oficiální certifikát, který potvrdí, že umíte mluvit anglicky, úspěšně složená maturita a posudek učitele. Když se to sečte, výsledek je přijat. Tady není podmínkou, že chcete-li jít studovat psychologii, musíte mít praxi v oboru (Kdo svěří osmnáctiletému člověku svého schizofrenního pacienta? Nikdo! Tak, kde teda vzít tu praxi?!). Někdo možná ale sčítá ještě dál: „Kolik to tak všechno asi stojí?“ Víc než u nás, to je jisté. V Anglii ale  vidíte, do čeho investujete. Platíte-li si školu v Anglii, peníze nemizí v údajně nových pohovkách sborovny, které jsou deset let stejně rozvrzané – ony jsou to vlastně deset let stále ty stejné gauče, že. Navíc tam máte šanci na získání mnoha stipendií, nebo najít si práci tak, aby se dala skloubit se školou.

Nechci, aby to vypadalo jako reklama anglickým školám.  Mám Česko ráda a nechtělo by se mi pět let studovat tak daleko od rodiny. Ale neposkytne-li mi moje rodná země možnost vzdělávat se v oboru, který by mě v budoucím životě bavil a naplňoval, zatímco cizí stát ano – je to smutné, ale šla bych do toho. Horko těžko by se mi ty kufry balily, ale třeba mi opravdu nezbude jiná možnost!

Každý rok se vypracovávají stohy nových zákonů, podle kterých naši učitelé musí vypisovat osnovy učení a šťourat se, jestli skutečně odučili to či ono.
A stovky studentů odcházejí.
Učitelé tento papír odešlou, aby byli ti nahoře spokojení. Učit však lépe nebudou!
A zklamání studenti jsou nuceni opustit svou zemi.
Co takhle, pánové, udělat jednou něco duchaplného? Třeba zvýšit kapacitu škol a přijímat potencionální vysoškoláky formou síta – přijmout všechny, na první zkoušce nás procedit a až pak vyházet.
Dalším neúspěšným opět odlétá letadlo - s nadějí.
Angličtí učitelé, kteří NECHTĚJÍ PŘIJÍT o své zaměstnání, MUSÍ publikovat, provádět nejrůznější průzkumy, absolvovat stáže v zemích za účelem vytvoření si celistvého obrázku o oboru a získání maxima zkušeností.
Spokojení studenti se vrací z Anglie na vánoce domů.
Evropská unie! Tak mi přijde, že se nikam neposouváme – jen k těm odbavovacím pultům s letenkou v ruce.

Irena Lištiaková

Irena Lištiaková

Irena Lištiaková

Píšu o tom, co ovlivní moje myšlenky natolik, že mi večer nedá spát. Nutnost poctitu sdílení je tak silný, že mě před spaním nenechá spát, atak radši píšu. Všechna písmena, která k vám srze tuto obrazovku dorází, vám třeba vytvoří obraz známé každodenosti, situace, kterou důverně znáte. Přála bych si, aby ve vás alespoň některé mé texty vyvovaly překvapení : "Takhle jsem na tím nikdy nepřemýšlel!"

Jsem závislá na životě, a asi na to jednou umřu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora

Zajímavé články

Co právě čtu

  • Třetí přání, Fulghum Robert
  • Matky po e-mailu, Šiklová Jiřina

Co právě poslouchám

  • Mission Bell, Amos Lee